Možná jste o něm slyšeli, možná jste o něm četli, možná jste ho už viděli. Ano. Mluvím o pravděpodobně jednom z nejkontroverznějších snímků roku. O
Melancholii.Důkazem této teorie je fakt, že nechybělo málo a Melancholia byla vyškrtnuta ze seznamu filmů na letošním filmovém festivalu v
Cannes. A právě zde si hlavní představitelka tohoto psychologického dramatu odnesla cenu za
Nejlepší herečku.Jméno
Lars von Trier není třeba představovat. Na kontě má mnoho úspěšných, ale zárověn rozporuplných filmů, které se vám buď líbí nebo ne. A stejné je to s Melancholií. Buď vás nadchne, nebo odejdete z kina znuděni, bez zážitku.
A právě tento režisér z Dánska
(Antikrist, Dogville) nám zde představuje jeho vizi o zániku celého lidstva.
Celý film je rozdělen na dvě části. Ta první,
"Justine", není špatná, ale je znát, že kvalitou je slabší. Hlavní postavou je dívka jménem Justine (
Kirsten Dunst), která zažívá svůj svatební den plný nervů, problémů ale také okamžiků štěstí a vtipů. Nevím, jak tuto část chápali ostatní, ale mně se Justine jevila jako žena usilovně hledající životní štěstí, které ale stále nepřichází. A tak místo skvělého závěrů svatebního dne a štěstím překypující celé rodiny, přichází pravý opak.
Poté následuje druhá část
"Charlotte", kde se hlavní postavou stává Justinina starší sestra
(Charlotte Gainsbourg), která je jejím pravým opakem. Má manžela, syna, rodinný dům. Možná, že na někoho může působit až usedle. Tato část je už více "Trierovská". Nechybí tu emoce, drama ani divákův zvláštní pocit, né-li soucit s postavami a jejich osudem. A právě tady nám do sebe začíná všechno zapadat. Zjišťujeme, co je vlastně ta Melancholia, proč je tak nebezpečná, co naše hrdiny čeká. Možná si vytváříme až svoje vlastní teorie.
Což mě dovádí k myšlence, nebyla první část jen smyšlená? (Jedná se pouze o moji domněnku). Neodehrávalo se to celé jen v hlavě Justine? Nemusíte s tím souhlasit, ale na mě to takhle působí. To, čím jsme byli svědky v první části, se ve skutečnosti nestalo. Byla to taková zvláštní příprava Justine na smrt. Na konec veškerého života na Zemi. Jak jinak si vysvětlovat, že když chybí sotvá pár minut do konce, je Justine na dané poměry v pořádku, když jsme viděli, že pravděpodobně měla problémy s drogami?
Je možné, že v chápání detailů nebo i dokonce celého filmu se můžeme lišit. Režisér nám snímek podal stylem "Tady to máte. Přeberte si to sami."
Herecké postavení je skvělé. Hlavní představitelky, Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg, jsou úžasné, obě dvě podaly skvělý výkon. Ve vedlejších rolích je k vidění
Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård a
Charlotte Rampling. A i oni si zaslouží pochvalu, nehledě na velikosti prostoru, který dostali.
Kromě režie, bych ráda ještě vyzdvihla skvělý začátek filmu. Několik minut dlouhé úvodní záběry s krásnou až místy mrazivou hudbou v pozadí, které vám začnou ke konci dávat smysl. A pak samotný závěr. Tragický, smutný, ale vážně povedený.
Jak už jsem řekla, Melancholia není filmem pro každého. Není to film pro široké publikum, ale věřím, že si své fanoušky získá. Za sebe musím říct, jednoznačně ano.
Moje hodnocení: 80%