
Jak už název sám vypovídá, jedná se o drama pocházející z dílny amerického režiséra Guse Vana Santy, který již předtím přesvědčil filmové kritiky a fanoušky o svých schopnostech se snímky jako Dobrý Will Hunting, Paříži, Miluji tě či Milk.

Hlavní postavou celého filmu je mladý Enoch Brae (Henry Hopper), který před časem jako jediný přežil autohavárii, při které zahynuli jeho rodiče. Tato událost ho poznamenala natolik, že ztratil zájem o přátele, své blízké a okolní dění. Místo školní docházky navštěvuje pohřby cizích lidí a společnost mu dělá duch japonského vojáka Hiroshi Takahashi (Ryo Kase), který spáchal sebevraždu během druhé světové války.

Annabel má však tajemství. Je nemocná. I když před nějakou dobou úspěšně absolvovala sérii chemoterapií, rakovina se vrátila a doktoři ji nedávají velké naděje. To ale těmto dvěma mladým lidem nebrání a do sebe se zamilují.
A zatímco Enoch pomalu nalézá to dávno před lety ztracené a začíná opět pociťovat chuť do života, Annabel si s plnými doušky užívá šťastných chvil, které nemusí trvat věčně.
Herecké obsazení je povedené. Nejvíce na mě ale zapůsobila Mia Wasikowska, jejíž ztvárnění umírající ale přesto šťastné dívky jsem ji uvěřila. Tato rodačka z Austrálie o sobě nechá jistě ještě slyšet a o svých hereckých kvalitách nás již přesvědčila v Alence, v Říši divů nebo v Jane Eyre, kde si zahrála roli titulní hrdinky.
Pokud by někoho napadlo, proč sem o tom vlasntě píšu, že se jedná o žánr zapadající do červené knihovny pro milovníky nekonečných a jednotvárných telenovel, musela bych ho uvést v omyl. Ano, pokud vám popis zní příšerně ohraně, jako nějaký béčkový a ještě ke všemu nepodařeý film, nedejte vždy na první dojem.

Neklid (Restless) není zázrakem dnešní kinematografie co se počtu nových filmařských technologií týče, nechlubí se jmény slavných celebrit a nesnaží se předehnat jiné, slavnější filmy. Je to menší, nezávislý snímek, který okouzlí svojí jednoduchostí, jehož krásná podstata si získá mnohé příznivce. A za sebe mohu říct, že patřím mezi ně. Moje hodnocení: 75%
Moc pěkná recenze a naprosto souhlasím se vším. Mě si film taky nějakým způsobem prostě získal. Je upřímný, milý, přirozený. Takové pohlazení po duši.
OdpovědětVymazatViď, mám podobné pocity. Když bych ho měla hodnotit z objektivní stránky, hodnocení by bylo takové, jaké jsem uvedla. Kdybych se na to ale byla vykašlala, bylo by určitě vyšší. Mně osobně si snímek získal, nevím jak, ale po jeho konci mi bylo jasné, že jsem ho neviděla naposledy :D
OdpovědětVymazat