Hugo a jeho velký objev (Recenze)

Martin Scorsese je bezpochyby skvělý režisér, který v každé své práce dokáže divákovi poskytnout nezapomenutelný filmový zážitek. Jeho dosavadní tvorba je složena z více jak tří čtvrtin velice dobrých snímků s výborným hodnocením a různým žánrovým zaměřením, ať už se jedná o životopisné drama Letec či mysteriózní thriller Prokletý ostrov. Co ale většinu fanoušků zaskočilo, byla novinka, že Scorsese má v plánu natočit snímek, jenž je zařazen do kategorie rodinných filmů.


Při prvním bádání se není čemu divit. Hugo a jeho velký objev doopravdy vypadá jako rodinné drama. Hlavní herecké obsazení se pohybuje na věkové hranici 13 let a zbavení se nálepky moc nepomáhá ani stručný popis děje, kdy je hlavní hrdina nucen žít doslova na vlastní pěst po ztrátě obou rodičů. Po bližším prozkoumání ale zjistíte, že nic není takové, jak se na první pohled zdá být. Nejnovější Scorsesův počin není vůbec určen "převážně nejmenším" a jeho hlavním záměrem není vykreslit osudy mladého chlapce s politováníhodným osudem. Ne. Scorsese zde vypráví zcela jiný příběh. Příběh, který není tolika lidem znám a přitom by bez něho historie filmu byla zcela jiná.

Hugo Cabret (Asa Butterfield) žije po smrti matky se svým otcem (Jude Law) normálním poklidným životem. Společně sdílí zálibu v sestrojování nejrůznějších technických modelů od hraček počínaje po roboty konče. Jednoho dne Hugův otec umírá a Hugo je nucen žít se svým opileckým strýcem na vlakovém nádraží v Paříži, kde získá na starost seřizování nádražních hodin. Bídný a osamělý život Hugo kompenzuje s prací na Autonomovi, robotovi, na kterém pracoval jeho otec a ve kterém, jak Hugo doufá, nalezne otcův tajný vzkaz.

K jeho konečné opravě je ale zapotřebí klíče ve tvaru srdce, který jakoby zmizel ze zemského povrchu a není nikde k nalezení. V tuto dobu také potkává dívku jménem Isabelle (Chloë Grace Moretz), milovnici knih přející si zažít nějaké opravdové dobrodružství, které neustále prožívají její oblíbení hrdinové z knih. Postupem času se z nich stávají přátelé, kteří se snaží vypátrat onen záhadný srdcový klíč a odhalit tak tajemství skrývané ve starém robotovi.

Opět se nabízí ona již zmiňovaná otázka o účelu filmu. Pro koho je toto dílo určeno, co tím chtěl režisér říci? Ti z vás, kteří snímek již viděli, vědí nebo si alespoň matně vybavují, že Scorsese zde prostřednictvím Huga vypráví příběh jistého Georgese Mélièse (Ben Kingsley), který ze začátku působí jako nepříjemný prodavač hraček a až později máme možnost poznat jeho pravou tvář a jeho minulost. A právě tomuto pánovi je zde svým způsobem skládána pocta. Poděkování za práci a přínosy, které filmu přinesl a kam dnešní film s jeho pomocí dospěl.

Herecké výkony jsou skvělé. Herecké obsazení bylo vybráno vskutku velmi dobře a a na diváka působí příjemným a věrohodným dojmem. To platí jak o již zmíněných hercích v čele s ústřední mladou dvojicí a výborným Benem Kingsleym, ale také o Helen McCrory, Emily Mortimer či Rayi Winstoneovi. Jedinou námitku, kterou bych vznesla, by bylo obsazení obávaného strážníka pařížského nádraží stvárněného Sachou Baronem Cohenem, se kterým mám menší problém. Cohen nebyl špatý, zahrál to dobře jako jeho ostatní kolegové, zde se jednalo pouze o můj osobní problém s tímto hercem, který bohužel stále neumím skousknout.

Technická stránka filmu je rovněž skvělá. Práce tvůrců na jednotlivých prvcích, jako např. na kostýmech, výpravě, prostředí natáčení či speciálních efektech, je výborná a dodává snímku zvláštní kouzlo, které na diváka působí velmi příjemným dojmem. Ráda bych zde také pochválila nádhernou hudbu Howarda Shorea, jenž výborně doprovází jednotlivé scény a dodává jim ten správný ráz. A na závěr nesmím opomenout skvělou režii v podání Martina Scorsese, který si zde splnil svůj pradávný sen a prostřednictvím tohoto filmu ukazuje lásku a úctu, kterou k filmu jako takovému chová.


Hugo a jeho velký objev (Hugo) není klasickým výpravným snímkem a nejspíš neosloví každého. Je snímkem, který svým kouzelným dějem a celkovou myšlenkou dokáže mnohé dojmout k slzám. A já patřím mezi ně. Hugo se pro mě stal jedním z nejlepších filmů minulého roku a jeho několikanásobné výhry na letošních Oscarech jsou jedině oprávněné. Moje hodnocení: 87%

Temné stíny - trailer, informace

Tim Burton. Jméno tohoto režiséra si za dobu svého působení ve světě showbysnysu nabylo významu a získalo jisté postavení. Jeho filmy jsou některými osobami často označovány za stejně bláznivé jako je on sám. Pro druhé je to filmový tvůrce, který se svým každým filmovým počinem zcela odlišuje od ostatních hollywoodských tvůrců a než na názor ostatních, klade důraz především na svoji práci. Názory diváků a filmových kritiků byly odjakživa na toto téma rozporuplné a to samé nás nejspíš čeká s Burtonovou novinkou Temné stíny.

Je polovina 18. století a mladý a pohledný Barnabas Collins (Johnny Depp) má vše, po čem vždy toužil. Stal se z něho majitel panství Collinwood a jeho majetek dosahuje obrovských rozměrů. Je úspěšný ve své práci, slavný mezi obyvateli panství a jeho širokého okolí. Stal se z něho miláček společnosti, který neváhá a svůj vliv uplatňuje především u žen. To vše se mu stane ale osudným poté, co zlomí srdce dívce jménem Angelique Bouchard (Eva Green), která je shodou okolností čarodějnice, a rozhodne se Barnabase proměnit v upíra pro jistotu ho ještě upálit zaživa.

Celý příběh ale začíná o dvě stě let později, kdy je Barnabas omylem propuštěn ze své hrobky a vrací se tak zpátky domů na své panství. Když ale dojde do Collinwoodu, zjišťuje, že z původně velkolepé stavby jsou dnes jen trosky a že ani o moc lépe na tom není jeho rodina. Po vzájemném shledání se Elizabeth Collins (Michelle Pfeiffer) rozhodne požádat o pomoc odborníka a přivolá na panství psychiatričku Julii Hoffman (Helena Bonham Carter), která má za úkol vyřešit problémy již tak rozpadlé rodiny a zároveň pomoci dvě stě let starému upírovi, kterého neustále pronásleduje dívka z minulosti.



Jak nakonec celá záležitost dopadne, můžete posoudit sami. Snímek Temné stíny (Dark Shadows) začne být promítán v českých kinech od 10. května.

Na Cestě - trailer, informace

Tak podlouhé době mám chvilku volného času a spolu s ní přináším nový filmový tip. Již nějaký čas patřím mezi fanoušky beatnické generace, jejichž ne jedno literární dílo zdobí moji knihovnu. Když jsem se dozvěděla, že se chystá adaptace jedné z nejzámnějších knih všech dob od Jacka Kerouaca, měla jsem smíšené pocity. Podaří se tvůrcům zachovat originalitu a krásnost knihy nebo nakonec půjde o další zklamání? Po neskutečně dlouhé době plné spekulací, problémů a termínů, které nebyly splněny, byl konečně zveřejněn první trailer dramatu Na Cestě.

Ústřední postavou celého dějství je Sal Paradise (Sam Riley), který divákovi vypráví příběh o části života, který prožil na cestách napříč americkým kontinentem. Na začátku filmu a celého vyprávění se začínající spisovatel Sal Paradise setkává s kontroverzním a populárním Deanem Moriartym (Garrett Hedlund), který má na Sala prosbu. Chtěl by se také naučit psát. Dean se ale po pár dnech rozhodne k odjezdu a zanechá Sala samotného.

Po nějaké době se Sal rozhodne po vzoru Deana podniknout cestu stopem na západ a navštívit v Denveru všechny ty bezvadné lidi, o kterých mu Dean vyprávěl. A hlavně, opět potkat samotného Deana. V Denveru nakonec nachází Deana ve společnosti s jeho novou láskou a manželkou Marylou (Kristen Stewart). Nakonec se vydají na cestu, která je zavede až do dalekého Mexika a díky které okusí pocit svodoby, volnosti a jiných radovánek ale také pocit smutku a bezvýznamnosti vlastní existence.

Ve vedlejších rolích jsou také k vidění Kirsten Dunst, Viggo Mortensen, Amy Adams či Tom Sturridge. Režie se ujal brazilský režisér Walter Salles (Motocyklové deníky, Temné vody), jehož mezinárodní snímek Paříži, miluji Tě si získal slibná hodnocení.



Na Cestě (On the Road) by mělo mít svoji světovou premiéru ke konci jara tohoto roku. Datum české premiéry zatím zveřejněno nebylo. Pokud bude snímek promítán i v českých kinech, mělo by se jednat o období konce roku.

The Artist (Recenze)

Michel Hazanavicius. Jméno tohoto režiséra až do nedávné doby nebylo moc známé. Změna nastala na začátku tohoto roku a doslovný obrat o 180 stupňů přišel při letošním předávání Oscarů, kdy tento doposud neznámý francouzský režisér obdržel cenu za Nejlepší režii. Jeho průlomovým snímkem, který si také odnesl pozlacenou sochu a to za Nejlepší film, je komediální němé drama The Artist.


Ano, čtete správně. Skutečně i teď v roce 2012, v době, kdy většinou největším úspěchem filmů bývá nesčetné množství počítačových efektů a kdy herecké obsažení je složeno z populárních ačkoli ne tolik talentovaných herců, byl natočen němý film. A přes velké překvapení některých jedinců, je snímek nejenže kvalitní, ale také úspěšný.

Děj se odehrává ve filmovém prostředí Los Angeles dvacátého století. Období kolem roku 1927 znamená obrovský úspěch a slávu hvězdy filmového plátna George Valentina (Jean Dujardin). Jeho kariéra se ocitá na vrcholu a nabídky na další němé snímky neustále rostou. A spolu s nimi roste i Georgovo ego. Sláva mu vynesla manželku Doris (Penelope Ann Miller) z vyšších společenských vrstev, do práce ho pravidelně vozí šofér Clifton (James Cromwell) a početný zástup fanynek dychtících po podpisu George Valentina.

Jeho idylický slavný život se ale změní ve chvíli, kdy do Hollywoodu vstoupí nový trend - mluvený film. Němý film tak ustupuje do pozadí před mluveným a od herců se očekává, že automaticky přejdou na novou a lepší techniku. George s tím ale nesouhlasí, odmítá tento nový fenomén a ze dne na den se z jedné největších hvězd stává troska, kterou už na ulicích nikdo nepoznává. Filmový magnát Al Zimmer (John Goodman) je nucen Valentina vyhodit. A zatímco George postupem času upadá do zapomnění, Zimmer vítá nové, populární tváře v čele s usměvavou vycházející hvězdou Peppy Miller (Bérénice Bejo).

Herecké výkony jsou neuvěřitelné. Přestože se jedná o němý film, herci dokázali svým postavám vštípit natolik silný charakter a bezmeznou věrohodnost, že si divák leckdy ani nevšimne, že postavy nemluví. Tento popis platí nejen na ústřední dvojici Jeana Dujardina a Bérenice Bejo, jenž byla právěm nominována na různá ocenění včetně cen Akademie, ale i na vedlejší postavy v podání Johna Goodmana či Jamese Cromwella.

Dále bych ráda pochválila skvělou hudbu Ludovice Bource (rovněž oceněnou Oscarem), která výborně doprovází jednotlivé scény a dává jim ten správný ráz. A velký hold patří také již zmíněnému Michelovi Hazanaviciusovi, který nejenže režíroval celý snímek a svoji práci zvládl na výbornou, ale tento nadějný rodák z Francie se také postaral o scénář a dialogy mezi postavami. Fakt, že se na konci února stal čerstvým držitelem Oscara je dostatečnou odměnou za tak brilantní výkon.


V podstatě nemám, co bych filmu vytkla. Odcházela jsem z kina naprosto spokojená což se mi už dlouho nestalo. The Artist je výborným filmem, který rozhodně vstoupil do dějin světové kinematografie a oslnil již spoustu diváků. Moje hodnocení: 85%