Můj týden s Marilyn (Recenze)

Životopisné filmy, převážně dramata, to nemají zrovna lehké. Bývají věnovány osobám, jenž jsou notoricky známé se stále početnou skupinu fanoušků, kteří jen tak něco nepřekousnou. Pro skvělý scénář, věrohodné kulisy a výborné herecké obsazení je potřeba trochu štěstí, zkušeností a filmařského umu. A i přesto nemají tvůrci vyhráno. Mezi celovečerním životopisným dramatem a dokumentem je tenká hranice a její nechtěné překročení je velmi snadné.


Marilyn Monroe bezpochyby patří k nesmrtelným americkým hvězdám. Jméno této rozporuplné osobnosti, jejíž život je protkaný řadou úspěchů ale i skandálů, je spjaté s velkým množstvím pomluv, jenž se za ta léta staly legendami a neustále filmařům poskytují slušné náměty pro jejich díla. Jedním takovým případem je nový film Simona Curtise Můj týden s Marilyn.

Tento anglický režisér až donedávna pracoval ne menších či větších seriálech, které si udiváků získaly poměrně značnou oblibu (Advokáti, Dvacet tisíc ulic pod nebem, Cranford ), letos ale debutuje s novinkou věnovanou sex bombě 20.století, Marilyn Monroe. Pokud ale čekáte, že půjde o životopis v kostce převedený na plátna, tak jste na omylu. Jedním z paradoxů tohoto snímku je fakt, že hlavní postavou zde není ona jistá dáma, nýbrž naivní mladík pracující v zábavním průmyslu.

Píše se rok 1957 a Marilyn Monroe (Michelle Williams) dokončuje přípravy na svém novém filmu Princ a tanečnice, který ji následně poponesl o další krůček blíž ke slávě a bohatsví, ale také k trápení a tragickému konci. V této době se nachází i děj tohoto filmu. Marilyn a jeji nový manžel Arthur Miller (Dougray Scott) jsou právě na líbánkách a užívají si šťastných chvil. Miller ale musí odjet na služební cestu a jejím novým doprovodem se stává Colin Clark (Eddie Redmayne). Zaměstnanec Sira Laurence Oliviera (Kenneth Branagh), jehož úkolem je pečovat a dávát pozor na tutu novou hvězdu.

Na první pohled prostý a jednoduchý úkol ale záhy přeroste v neočekávané okamžiky, na které bude hlaví hrdina, Colin Clark, vzpomínat do konce svého života. Podaří se mu něco, co se povedlo jen pár hrstek vyvoleným. Díky své mládím způsobené naivitě a nedostatku zkušeností se s Marilyn spřátelí a poznává tak její druhou, diváky nepoznanou, tvář. Své zážitky z tohoto výjimečného týdne pak srhne ve svém memoáru Můj týden s Marilyn.

Herecké obsazení své role zvládá dobře a na diváka působí příjemným a věrohodným dojmem. Největším oříškem byl ale výběr hlavní ženské role. Mezi zvažovanými možnostmi byla například Elaine Hendrix či Scarlett Johansson. Nakonec byla po dlouchých diskuzích vybrána Michelle Williams, která svůj part zvládla velmi dobře. Důkazem toho je výhra Zlatého Glóbu či nominace na Oscara. Svojí přítomností potěšila i Judi Dench. Její role nebyla tolik velká a prostor, který dostala, také ne. Přesto dokázala diváky okouzlit a dokázala na sebe strhnout pozornost v každé scéně, ve které se objevila. Ve filmu je také k vidění Julia Ormond, Dominic Cooper či Emma Watson.

Technická stránka snímku je velmi dobrá. Hudba, kostýmy, prostředí, kde se natáčelo, vše bylo zvoleno velmi dobře. Přesto jsem ale ke konci filmu měla pocit, že tu něco chybí. Poté přišly závěrečné titulky a já se tohoto dojmu nemohla zbavit. Ano, herecké obsazení, kulisy, kostýmy, to vše bylo zvoleno skvěle. Co tu ale chybělo byl děj. Filmu chyběl spád. Nějaký zvrat, který by alespoň trochu zahnal neustále se připomínající monotónost. Po celou dobu mi přišlo, jako kdybych se dívala na trailer, jehož stopáž byla z klasických tří a půl minut navýšena na hodinu a třičtvrtě.

Možná že se jedná jen o můj subjektivní dojem, ale nedostatečné využití potenciálu, který byl nabízen, filmu hodne ubírá na kvalitě. A tak namísto strhujícího příběhu sledujeme průměrný a nezáživný dokument o jedné etapě života Marilyn Monroe.


Můj týden s Marilyn (My Week with Marilyn) není špatným filmem, ukazuje divákovi, jak to v dané době bylo a za shlédnutí určitě stojí. Nebýt však skvělého hereckého obsazení, hlavně hlavní představitelky Michelle Williams, lehce by zapadl v propadlišti filmových dějin. Moje hodnocení: 72%