pondělí 20. srpna 2012

Do Říma s láskou (Recenze)

Woody Allen. Myslím, že jméno tohoto světově proslulého režiséra není třeba představovat. Jeho jediněčný humor a styl, který přenáší nejen do své literární tvorby, ale také do svých filmů, si získal oblibu diváků po celém světě. Jeho předposledním, a nutno dodat že velice úspěšným, snímkem byla tak trochu pohádková Půlnoc v Paříži. Nyní se ale rodák z Brooklynu vrací a svoji pozornost zaměřuje na další evropskou metropoli.


Do Říma s láskou je nová letní komedie složená z několika povídek, které se při jejich vyprávění navzájem prolínají a své hrdiny nešetří velkou dávkou absurdity, vtipu, tragédie, ale také štěstí a lásky. V první části celého příběhu se setkáváme s mladým italským párem, který přijíždí do Říma kvůli rodinnému setkání, při kterém má mladík Antonio (Alessandro Tiberi) rodině představit svoji životní partnerku. Dojde ale k řadě nedorozumění, a namísto své pravé ženy Milly (Alessandra Mastronardi), se po jeho boku objevuje prostitutka Anna (Penélope Cruz).

Do hlavního města Itálie také cestuje Phyllis (Judy Davis) a Jerry (Woody Allen), kteří se zde mají setkat s nastávajícím jejich dcery Hayley (Alison Pill), z kterého posléze její otec není zrovna moc nadšený. Velké překvapení také zažije mladý americký pár Jack (Jesse Eisenberg) a Sally (Greta Gerwig) jejichž životy zamíchá neplánovaná návštěva Aleca Baldwina, architekta slavných nákupních center, a Ellen Page, mladé začínající hvězdičce, jejíž kariéra se nevyvíjí zrovna tím správným směrem. Poslední povídkou je příběh Leopolda (Roberto Benigni), kterého si dav novinářů splete s filmovou hvězdou a jeho život se otřásá v základech.

Woody Allen je režisér, kterého si buď zamilujete, nebo jeho filmy vynecháváte. A to samé platí o jeho novém italském projektu. Snímek jako takový působí milým a příjemným dojmem a skvěle zpříjemní jeden letní večer. Jeho slabinou jsou ale právě některé povídky, ze kterých je složen.

Herecké obsazení je příjemné, v některých případech skvělé. Neznámé italské tváře a kombinace anglického a italského jazyka působí mile a sympaticky a prostředí této italské metropole, ať už se jedná o záběry historických památek či jen nekonečné romantické uličky, dodává filmu tu správnou atmosféru. Ráda bych také pochválila samotný příběh. Některé povídky, především ta, ve které si zahrál i sám režisér a autor scénáře, se doopravdy povedly. Jsou vtipné, mají děj a spád a jsou to právě ony, které z tohoto projektu dělají dobrou komedii.

Jsou tu ale také i jiné příběhy, jiné povídky, které na konci působí už méně zdařile. Jejich některé scény vyznívají až trapně než vtipně. Na diváka mohou působit zbytečným dojmem a namísto plánovaného vtipu se na jeho tváři zrcadlí údiv, nuda, zklamání.

Malou zajímavostí je ona shoda s poslední tvorbou Allena, se snímkem Půlnoc v Paříži. Nejen že oba snímky a jejich děje se odehrávají ve městech, které patří k nejslavnějším a nejvýznamnějším v Evropě, ať už se jedná o jejich kulturu, umění nebo historii, ale také nás v obou případech hned ze začátku očaruje jejich podmanivá atmosféra a krajina. A zatímco ve filmu Midnight in Paris si "mladou kopii" samotného režiséra střihl Owen Wilson, zde se s touto úlohou popral Jesse Eisenberg.


Ve finále je tak To Rome with Love lehce nadprůměrnou komedií, které svým způsobem škodí jméno jejího tvůrce, režiséra. Kdyby tento snímek pocházel z produkce někoho méně známého, jehož kariéra by byla teprve na začátku, hodnocení by dle mého názoru byla vyšší. Jenže film pochází z tvorby Woodyho Allena, u kterého jsme už zvyklý na jinou lepší úroveň než do které spadá tento snímek. Moje hodnocení: 73%

pátek 17. srpna 2012

Great Expectations - trailer, informace

Těžko říct zda-li se jedná o pouhou shodu okolností nebo se filmoví tvůrci dohodli, každopádně letošní filmový rok, 2012, zcela jistě patří literárním skvostům a jejich následnému přenesení na filmové plátno.

Craig Davidson a jeho soubor povídek Rust and Bone, beatnická "bible" Na Cestě, Velký Gatsby od Francise Scotta Fitzgeralda, jehož premiéra byla přesunuta až na příští léto, ruský klenot Anna Karenina nebo Bídníci Victora Huga. Tento seznam ale nekončí, protože dalším snímkem v řadě, na který se můžeme těšit nebo jej proklínat, jsou Dickensovy Nadějné vyhlídky.

Mladý a nezkušenný sirotek Pip (Jeremy Irvine) žije spolu se svou sestrou a jejím mužem. Jednoho osudeného večera potkává na místním hřbitově uprchlého trestance Magwitche (Ralph Fiennes), který Pipa vyděsí natolik, že se kvůli němu dopustí krádeže. Vše se nakonec vysvětlí, ale nic už nebude jako dřív. Po tomto incidentu plným záhady se v Pipově životě začnou odehrávat neobvyklé a překvapivé události.

Pip navštíví starobylý a zchátralý dům, ve kterém žije Miss Havisham (Helena Bonham Carter), podivínská stará panna, jenž neustále nosí svatební šaty a čeká na svého snoubence. Setkává se zde s adoptovanou dívkou jménem Estella (Holliday Grainger), na kterou paní Havisham přenáší nenávist k mužům, a do které se Pip zamiluje. Ta jím však pro jeho neurozený původ pohrdá a zapříčiní tak Pipův velký sen, stát se bohatým a zajištěným gentlemanem, pro jehož uskutečnění je ochotný udělat cokoli.

Režie se ujal držitel BAFTY Mike Newell (Harry Potter a Ohnivý pohár, Úsměv Mony Lisy) a scénář pochází z dílny Davida Nichollse, známého britského spisovatele a autora bestselleru One Day. V dalších rolích se ve snímku také objeví Sally Hawkins, Ewen Bremner nebo Robbie Coltrane.



První zveřejněný trailer slibuje dobrou podívanou se skvělým hereckým obsazením. Zda-li se ale toto drama ukáže jako úspěšné ukáže až čas. Prozatím se jako pozitivní předpoklad jeví fakt, že snímek bude promítán na letošním filmovém festivalu v Torontu, o kterém se traduje, že právě zde bývají promítány Oscarové filmy.

pondělí 13. srpna 2012

Královská aféra (Recenze)

Existuje malá skupinka režisérů, jejichž jméno obvykle není šířšímu publiku velmi známé, přesto jejich filmová tvorba bývá považována za úspěšnou a nadějnou. A dánský tvůrce Nikolaj Arcel se řadí mezi ně. Jeho dosavadní počiny, Pravda o mužích či Královská hra, jenž jsou řazeny do kategorie dramatu, sklidily převážně velké úspěchy doma v Dánsku i v zahraničí, a tak není divu, že kariéra tohoto tvůrce pokračuje dál.


Nikolaj Arcel se se svým prozatím posledním snímkem rozhodl trochu zariskovat a udělat malou změnu. Zabrousil do zcela jiné kategorie, do historie jeho rodné země, na scénáři měl svůj podíl kontroverzní režisér Lars Von Trier a do hlavních rolích obsadil zcela nové a neokoukané tváře. A jak se říká, risk je zisk. Přes všechny počáteční pochybnosti, vzniklo velmi dobré kostýmové drama, které sklízí velmi dobrá hodnocení po celém evropském kontinentu.

Královská Aféra (En Kongelig Affære) vypráví část dějin Dánska, která po svém ukončení navždy změnila podobu této země. Píše se rok 1766 a britská princezna Caroline Mathilde Hannover (Alicia Vikander) je ve svých patnácti letech provdána za svého bratrance, a dánského krále, Kristiána VII. (Mikkel Boe Følsgaard) trpícího schizofrenií. Jak se dalo očekávat, manželství není příliš šťastné a tak se Karolina Matylda rozhodne žít v osamění spolu se svým novorozeným synem.

Po nějaké době, kdy se král rozhodl pro cestování napříč Evropou, se ale ze svých cest vrací spolu s německým lékařem, psychologem a velkým zastáncem osvícenství Johannem Friedrichem Struenseem (Mads Mikkelsen). Struensee se ukáže jako velmi schopný v léčbě duševního stavu krále, stává se tak jeho pravou rukou a získává si tím řadu nepřátel v čele šlechty, králových tajných odpůrců a samotné královně. Po počáteční nevraživosti ale brzy mezi královnou a lékařem vzplane láska, jenž změnila celý národ.

Herecké obsazení filmu je dokonalé a právem se stává částí, která spolu s dalšími dělá tento snímek takovým, jakým je. Mads Mikkelsen, David Dencik, Thomas W. Gabrielsson nebo Trine Dyrholm jsou v úlohách, které hrají, výborní. Největším oříškem byl ale výběr hlavní ženské role. Mezi zvažovanými možnostmi byl nespočet dánských uchazeček, nakonec ale volba padla na švédskou vycházející hvězdu Alicii Vikander, která o roli natolik stála, že se do dvou měsíců naučila základy dánštiny, aby svůj part zahrála co nejlépe.

Zajímavá byla také volba herce pro roli šíleného krále Kristiána. Tím se stal mladý dánský herec Mikkel Boe Følsgaard, který v době natáčení byl stále studentem herecké školy, a který za roli tohoto kontroverzního panovníka, kolem kterého je i dnes velké množství otazníků, získal cenu Stříbrného medvěda v kategorii Nejlepší vedlejší herecký výkon na letošním filmovém festivalu v Berlíně. Tuto cenu si také odnesl sám režisér za Nejlepší scénář a snímek samotný byl nominován jako Nejlepší film celého festivalu.

Jediné co bych filmu vytkla je chvilková monotónost způsobená délkou stopáže. Divák tak může chvílemi nabýt ne zrovna příjemného pocitu, že se vše ubírá jedním směrem a v podstatě nic nového, co by ho osnilo, nepřichází. Na druhou stranu, tento, alespoň můj, problém se objevuje jen zřídka a pokaždé jeho účasti následuje scéna, jistý dějová zvrat, který předchozí dojem zcela změní.


Ve finále je Královská aféra (A Royal Affair) velmi povedeným dramatem, které si plně zaslouží Vaši pozornost. Bohužel je ale u nás promítán pouze v menších kinech, a tak je jeho dostupnost značně omezená. Pokud ale tuto možnost máte, neváhejte, z kina zklamáni vycházet nebudete. Moje hodnocení: 80%