Do Říma s láskou (Recenze)

Woody Allen. Myslím, že jméno tohoto světově proslulého režiséra není třeba představovat. Jeho jediněčný humor a styl, který přenáší nejen do své literární tvorby, ale také do svých filmů, si získal oblibu diváků po celém světě. Jeho předposledním, a nutno dodat že velice úspěšným, snímkem byla tak trochu pohádková Půlnoc v Paříži. Nyní se ale rodák z Brooklynu vrací a svoji pozornost zaměřuje na další evropskou metropoli.

Do Říma s láskou je nová letní komedie složená z několika povídek, které se při jejich vyprávění navzájem prolínají a své hrdiny nešetří velkou dávkou absurdity, vtipu, tragédie, ale také štěstí a lásky. V první části celého příběhu se setkáváme s mladým italským párem, který přijíždí do Říma kvůli rodinnému setkání, při kterém má mladík Antonio (Alessandro Tiberi) rodině představit svoji životní partnerku. Dojde ale k řadě nedorozumění, a namísto své pravé ženy Milly (Alessandra Mastronardi), se po jeho boku objevuje prostitutka Anna (Penélope Cruz).

Do hlavního města Itálie také cestuje Phyllis (Judy Davis) a Jerry (Woody Allen), kteří se zde mají setkat s nastávajícím jejich dcery Hayley (Alison Pill), z kterého posléze její otec není zrovna moc nadšený. Velké překvapení také zažije mladý americký pár Jack (Jesse Eisenberg) a Sally (Greta Gerwig) jejichž životy zamíchá neplánovaná návštěva Aleca Baldwina, architekta slavných nákupních center, a Ellen Page, mladé začínající hvězdičce, jejíž kariéra se nevyvíjí zrovna tím správným směrem. Poslední povídkou je příběh Leopolda (Roberto Benigni), kterého si dav novinářů splete s filmovou hvězdou a jeho život se otřásá v základech.

Woody Allen je režisér, kterého si buď zamilujete, nebo jeho filmy vynecháváte. A to samé platí o jeho novém italském projektu. Snímek jako takový působí milým a příjemným dojmem a skvěle zpříjemní jeden letní večer. Jeho slabinou jsou ale právě některé povídky, ze kterých je složen.

Herecké obsazení je příjemné, v některých případech skvělé. Neznámé italské tváře a kombinace anglického a italského jazyka působí mile a sympaticky a prostředí této italské metropole, ať už se jedná o záběry historických památek či jen nekonečné romantické uličky, dodává filmu tu správnou atmosféru. Ráda bych také pochválila samotný příběh. Některé povídky, především ta, ve které si zahrál i sám režisér a autor scénáře, se doopravdy povedly. Jsou vtipné, mají děj a spád a jsou to právě ony, které z tohoto projektu dělají dobrou komedii.

Jsou tu ale také i jiné příběhy, jiné povídky, které na konci působí už méně zdařile. Jejich některé scény vyznívají až trapně než vtipně. Na diváka mohou působit zbytečným dojmem a namísto plánovaného vtipu se na jeho tváři zrcadlí údiv, nuda, zklamání.

Malou zajímavostí je ona shoda s poslední tvorbou Allena, se snímkem Půlnoc v Paříži. Nejen že oba snímky a jejich děje se odehrávají ve městech, které patří k nejslavnějším a nejvýznamnějším v Evropě, ať už se jedná o jejich kulturu, umění nebo historii, ale také nás v obou případech hned ze začátku očaruje jejich podmanivá atmosféra a krajina. A zatímco ve filmu Midnight in Paris si "mladou kopii" samotného režiséra střihl Owen Wilson, zde se s touto úlohou popral Jesse Eisenberg.

Ve finále je tak To Rome with Love lehce nadprůměrnou komedií, které svým způsobem škodí jméno jejího tvůrce, režiséra. Kdyby tento snímek pocházel z produkce někoho méně známého, jehož kariéra by byla teprve na začátku, hodnocení by dle mého názoru byla vyšší. Jenže film pochází z tvorby Woodyho Allena, u kterého jsme už zvyklý na jinou lepší úroveň než do které spadá tento snímek. Moje hodnocení: 73%