Důkazem této teorie je fakt, že nechybělo málo a Melancholia byla vyškrtnuta ze seznamu filmů na letošním filmovém festivalu v Cannes. A právě zde si hlavní představitelka tohoto psychologického dramatu odnesla cenu za Nejlepší herečku.
Jméno Lars von Trier není třeba představovat. Na kontě má mnoho úspěšných, ale zárověn rozporuplných filmů, které se vám buď líbí nebo ne. A stejné je to s Melancholií. Buď vás nadchne, nebo odejdete z kina znuděni, bez zážitku. A právě tento režisér z Dánska (Antikrist, Dogville) nám zde představuje jeho vizi o zániku celého lidstva.
Celý film je rozdělen na dvě části. Ta první, "Justine", není špatná, ale je znát, že kvalitou je slabší. Hlavní postavou je dívka jménem Justine (Kirsten Dunst), která zažívá svůj svatební den plný nervů, problémů ale také okamžiků štěstí a vtipů. Nevím, jak tuto část chápali ostatní, ale mně se Justine jevila jako žena usilovně hledající životní štěstí, které ale stále nepřichází. A tak místo skvělého závěrů svatebního dne a štěstím překypující celé rodiny, přichází pravý opak.
Poté následuje druhá část "Charlotte", kde se hlavní postavou stává Justinina starší sestra (Charlotte Gainsbourg), která je jejím pravým opakem. Má manžela, syna, rodinný dům. Možná, že na někoho může působit až usedle. Tato část je už více "Trierovská". Nechybí tu emoce, drama ani divákův zvláštní pocit, né-li soucit s postavami a jejich osudem. A právě tady nám do sebe začíná všechno zapadat. Zjišťujeme, co je vlastně ta Melancholia, proč je tak nebezpečná, co naše hrdiny čeká. Možná si vytváříme až svoje vlastní teorie.
Což mě dovádí k myšlence, nebyla první část jen smyšlená? (Jedná se pouze o moji domněnku). Neodehrávalo se to celé jen v hlavě Justine? Nemusíte s tím souhlasit, ale na mě to takhle působí. To, čím jsme byli svědky v první části, se ve skutečnosti nestalo. Byla to taková zvláštní příprava Justine na smrt. Na konec veškerého života na Zemi. Jak jinak si vysvětlovat, že když chybí sotvá pár minut do konce, je Justine na dané poměry v pořádku, když jsme viděli, že pravděpodobně měla problémy s drogami? Je možné, že v chápání detailů nebo i dokonce celého filmu se můžeme lišit. Režisér nám snímek podal stylem "Tady to máte. Přeberte si to sami."
Herecké postavení je skvělé. Hlavní představitelky, Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg, jsou úžasné, obě dvě podaly skvělý výkon. Ve vedlejších rolích je k vidění Kiefer Sutherland, Stellan Skarsgård, Alexander Skarsgård a Charlotte Rampling. A i oni si zaslouží pochvalu, nehledě na velikosti prostoru, který dostali.
Kromě režie, bych ráda ještě vyzdvihla skvělý začátek filmu. Několik minut dlouhé úvodní záběry s krásnou až místy mrazivou hudbou v pozadí, které vám začnou ke konci dávat smysl. A pak samotný závěr. Tragický, smutný, ale vážně povedený.
Jak už jsem řekla, Melancholia není filmem pro každého. Není to film pro široké publikum, ale věřím, že si své fanoušky získá. Za sebe musím říct, jednoznačně ano. Moje hodnocení: 80%
Pěkná recenze a zajímavá úvaha ohledně toho, že by se ta první část odehrávala pouze v hlavě Justine, myslím, že na to lze nahlížet z více pohledů. Já si třeba nemyslím, že by se to nestalo, Triel tam chtěl, aby divák hodně přemýšlel, já si spíše myslím, že to její chování mělo velkou spojitost s planetou, stejně jako ona, i planeta je nepředvídatelná a nikdo neví, co udělá. Já jsem ale tu první hodinu nedokázala nad tím až tak uvažovat, protože jsem Justine měla chuť vážně něčím praštit, ani mi nepřišlo, že by prostě byla nějak nešťastná, viděla jsem v ní jen rozmazlenou holku, která neví, co chce a chce být středem pozornosti. Tak to samozřejmě Trier nejspíše nezamýšlel, ale mně to tak připadalo a nemohla jsem se přes to dostat, asi jsem Triera prostě nepochopila. Druhá polovina už je o něčem jiném, ta je prostě perfektní po všech stránkách. Včetně té psychologické.
OdpovědětVymazatMyslím,že se první polovina filmu opravdu stala.Podle mě na Justine,už tak dost "labilní" osobě,zanechala nevydařená svatba následky - přišlo mi,že se uzavřela do sebe a psychicky se zhroutila. Její stav se zlepšoval s tím,jak se přibližovala Melancholia,zatímco ostatní postavy panikařily. Zdá se mi jako dívka,která je zmatená,která neví co chce a která nakonec našla jakési smíření se životem.
OdpovědětVymazatJá to právě pochopila takhle a nejspíš špatně. Proto jsem uvedla, že je to pouze má domněnka, která není ničím podložená. Jinak si myslím, že je to hodně zajímavý film a určitě se na něj ještě jednou podívám.
OdpovědětVymazat