Bídníci (Recenze)

Tom Hooper se nejvíce proslavil a zapsal do srdcí mnoha diváků díky jeho předposlednímu snímku Králova řeč, jenž si vydobyl světové uznání a z předávání cen Akademie v roce 2011 odešel ověnčený několika cenami, včetně titulu Nejlepší snímek roku. Hooper se sám stal Nejlepším režisérem. Jeho nový projekt, filmová adaptace slavného díla Victora Huga, Bídníci, přináší něco na filmové scéně zcela neobvyklého.

Ústřední postavou je Jean Valjean (Hugh Jackman), čerstvě na svobodu propuštěný galejník, jenž byl odsouzen za krádež chleba pro hladovějící příbuzné. Při setkání s biskupem Myrielem (Colm Wilkinson) dochází k události, která kompletně změní jeho dosavadní život. Stává se z něho pan Madeleine, starosta městečka a majitel prosperující továrny, který se snaží pomáhat ostatním a chudým. Nedokáže ale včas pomoci dívce Fantine (Anne Hathaway), která byla z jeho továrny vyhozena, když bylo odhaleno její velké tajemství – existence její malé dcerky Cosette (Isabelle Allen, Amanda Seyfried), která žije u vypočítavých a nebezpečých manželů Thénardierových (Helena Bonham Carter, Sacha Baron Cohen), a kterým je Fantine nucena měsíčně platit velkou částku peněz za péči o její dítě.

Po její smrti se Valjean, působící také jako pan Madeleine, ujímá péče o malou Cosette a díky ní tak získává zcela jiný pohled na život. Dvojice je ale neustále pronásledována inspektorem Javertem (Russel Crowe), který zná Jeana Valjeana již od doby, kdy byl vězněn a nucen pracovat na galejích, a který odmítá poznat pravou stránku Valjeanovy osobnosti a pohlížet na něj jinak než jako na trestance. O několik let později je Paříž poznamenána další revolucí, jenž se zapsala do dějin Francie, a spolu s ní přichází čas na vyřízení všech účtů a Javert s Valjeanem konečně stanou v tváří tvář.

Hned ze začátku je dobré si uvědomit, že Hooper se inspiruje především slavnou divadelní verzí a buduje muzikál s několika ojedinělými prvky. Například většina dialogů je podána zpívaným projevem a zpěv veškerých postav, ať už hlavních představitelů či těch ve vedlejších rolí, neprochází studiovou úpravou. Herci zpívali přímo na place a tato verze byla také do snímku použita. Neočekávejte tedy filmovou verzi striktně se držící slavné literární předlohy. V této adaptaci se zpívá a hraje jako o život, ale mnoho scén je upraveno podle již zmíněné divadelní verze.

Herecké obsazení je perfektní a výkony herců jsou strhující. Hugh Jackman coby pronásledovaný Jean Valjean podává jeden ze svých nejlepších výkonů. To samé platí o Anne Hathaway, o které se už dopředu říká, že je adeptkou na vítěze letošního předávání Oscarů v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. Russel Crowe je chladný a neústupný přesně tak, jak jeho postava má být, Helena Bonham Carter a Sacha Baron Cohen na sebe strhávají veškerou pozornost, kdykoli se objeví na plátně a jako tomu je v ději, ve kterém má postava Madame Thénardier vždy navrch oproti svému manželovi, tak to platí i v hereckém podání. Isabelle Allen a Daniel Huttlestone coby malá Cosette a Gavroche podávají obdivuhodné výkony v porovnání s jejich věkem. Jediný, kdo zůstává pozadu za ostatními, je Amanda Seyfried v roli dospělé Cosette. V dalších rolích se také představuje Eddie Redmayne, Aaron Tveit a Samantha Barks, která ztvárila Eponine již několikrát v muzikálovém podání.

Dále bych ráda pochválila režii, která je také pojata netradičním způsobem. Herci jsou často zabíráni velmi detailně což nemusí vyhovovat každému. Autorem scénáře je William Nicholson, jehož tvorba může být zaznamenána u dialogů filmů Královna Alžběta: Zlatý věk nebo Gladiátor. Vizuální stránka projektu je také velmi dobrá. Ať už se jedná o kulisy, kostýmy, práci maskérů, taneční kreace či různé hrátky s kamerou, vše je velmi zdařilé. Co ale stojí za opomenutí, jsou některé scény. Okamžik, kdy postava Fantine zpívá notoricky známou píseň „I Dreamed A Dream“, Javertův pohled na následky povstání a následné udělení medaile jejímu nejmladšímu členovi, dále scény spjaté se skladbami „Master of the House, On My Own, One Day More“ a několikrát se objevující „Do You Hear the People Sing?“

Co mi na snímku vadí, je použítí digitálních prvků, které se k tomuto filmovém žánru příliš nehodí, postava Santy v písni „Master of the House“, která také moc nezapadá. Jediné, co bych filmu ale doopravdy vytkla, je poslední scéna Javerta. Celkové vyústění této postavy mi přišlo nereálné a až násilné. Jeho náhlá změna názoru nepůsobila věrohodně, nedávala smysl. Minuta či dvě navíc by nezaškodily. Za co tvůrci neodpovídají, ale také není příliš povedené, jsou české titulky. Autoři českého znění se tentokrát doopravdy vyznamenali a pokud si přeložíte originální mluvenou/zpívanou verzi, zjistíte, že její překlad nesedí a místy se namísto dramatického momentu dostaví vtipná a ironická chvilka.

Hooperovy Bídníci, kombinace literárního a divadelního podání, nabízejí nádhernou podívanou do části francouzské historie a osudů lidí s ní spjatých. Snímek je nabytý emocemi od začátku až do konce, jedna silná scéna střídá druhou. Již první záběr na onu monstrózní loď, dává jasně najevo, že tentokrát půjde o něco velkolepého, co si opravdu zaslouží vaši pozornost. Moje hodnocení: 88%