Les Adoptés (Recenze)

Snímky, jejichž dialogy nejsou vedeny v angličtině, popřípadně jazyku z rodné země jedince, nebývají příliš populární. Ne proto, že by byly špatné, ale proto že většinou neměly to štěstí a nevstoupily do širšího povědomí diváků. A přestože se ročně pořádá několik festivalů či promítání zaměřených na cizojazyčné filmy, i tak je jejich popularita poněkud pozadu v porovnání s anglickou vedoucí skupinou.

A to je velká škoda, protože většinou v dnešní době právě tyto filmy díky svému nízkému rozpočtu a malé slávě ukazují, v čem spočívá práva krása filmu a jeho kouzlo. K její vykreslení nepotřebují velké množství speciálních efektů, nabídku 3D podívané a nutně se blížící konec světa, jenž nakonec praví nadpřirození hrdinové odvrátí. Příběhy, o nichž snímky vypráví, se často zaobírají obyčejným životem jednoho nebo více smrtelníků a jejich osudy plných radosti ale i smutku.

Jedním takovým případem je i drama s prvky komedie z francouzské produkce Les Adoptés s anglickým přívlastkem The Adopted. Děj se zde zaměřuje na rodinu žijící v Lyonu složenou z ženské části, kterou za uplynulá léta potkaly ale zároveň také ztmelily leckteré události. Millie (Clémentine Célarié) je matkou dvou dcer, Lisy (Mélanie Laurent), která je již několik let svobodnou matkou, po večerech zpívá v místních klubech a pokouší se prorazit v hudebním průmyslu, a Marine (Marie Denarnaud), která se živí prodejem knih a sestře pomáhá s výchovou jejího syna Léa (Théodore Maquet-Foucher).

Jednoho dne Marine potká muže jménem Alex (Denis Menochet), koketního kritika jídel, který změní její dosavadní životní stereotyp. Oba se do sebe zamilují a posléze k sobě nastěhují. Tímto rozhodnutím, které nabourá vztah celé rodiny, Lisa není moc nadšená a mezi ní, její sestrou a hlavně jejím přítelem se vytváří hluboká propast. Na všechny ale velmi brzy čeká překážka, jejíž následky hluboce ovlivní osudy našich hrdinů a k jejímu překonání bude zapotřebí velký kus odvahy a smířlivých kroků.

Ačkoli herci nejsou příliš známí, jejich obsazení se doopravdy povedlo. Výkony jsou podávány věrohodně a vztah mezi Alexem a Marine je velmi dobře zobrazen do konkrétních detailů. Od počátečních klasických začátků, přes emocemi nabyté "líbánky" po konečné a nečekané rozuzlení s tragickými následky.

Výkon Mélanie Laurent je doopravdy skvělý i přesto, že její úkol byl o trochu těžší, neboť si tentokrát kromě působení před kamerou také vyzkoušela jaké to je, usednout na režisérskou stoličku. Ráda bych zde také pochválila některé scény doprovázané vhodným a nenuceným humorem, který perfektně zapadá do dějové linie a příjemnou hudbu, která skvěle vykresluje určité okamžiky.

Co bych filmu vytkla je místy nejasné provedení jeho druhé poloviny. Chvílemi tak divák může nabýt zmateného dojmu, což je škoda, protože první půlka byla bez jediné vytknutelné chyby a signalizovala velmi slušnou podívanou. Co také nemusí někteří ocenit, je jistý žánrový přechod z dramatu do melodramatu.

Popis filmu nemusí být pro všechny zrovna lákavý. Ale za tímto na první pohled "ubohým" dějem, naznačujícím další průměrnou podívanou v úrovni béčkových filmů, se skrývá skutečně okouzlující indie drama, které stojí za vaši pozornost. Moje hodnocení: 80%