Královská aféra (Recenze)

Existuje malá skupinka režisérů, jejichž jméno obvykle není šířšímu publiku velmi známé, přesto jejich filmová tvorba bývá považována za úspěšnou a nadějnou. A dánský tvůrce Nikolaj Arcel se řadí mezi ně. Jeho dosavadní počiny, Pravda o mužích či Královská hra, jenž jsou řazeny do kategorie dramatu, sklidily převážně velké úspěchy doma v Dánsku i v zahraničí, a tak není divu, že kariéra tohoto tvůrce pokračuje dál.

Nikolaj Arcel se se svým prozatím posledním snímkem rozhodl trochu zariskovat a udělat malou změnu. Zabrousil do zcela jiné kategorie, do historie jeho rodné země, na scénáři měl svůj podíl kontroverzní režisér Lars Von Trier a do hlavních rolích obsadil zcela nové a neokoukané tváře. A jak se říká, risk je zisk. Přes všechny počáteční pochybnosti, vzniklo velmi dobré kostýmové drama, které sklízí velmi dobrá hodnocení po celém evropském kontinentu.

Královská Aféra (En Kongelig Affære) vypráví část dějin Dánska, která po svém ukončení navždy změnila podobu této země. Píše se rok 1766 a britská princezna Caroline Mathilde Hannover (Alicia Vikander) je ve svých patnácti letech provdána za svého bratrance, a dánského krále, Kristiána VII. (Mikkel Boe Følsgaard) trpícího schizofrenií. Jak se dalo očekávat, manželství není příliš šťastné a tak se Karolina Matylda rozhodne žít v osamění spolu se svým novorozeným synem.

Po nějaké době, kdy se král rozhodl pro cestování napříč Evropou, se ale ze svých cest vrací spolu s německým lékařem, psychologem a velkým zastáncem osvícenství Johannem Friedrichem Struenseem (Mads Mikkelsen). Struensee se ukáže jako velmi schopný v léčbě duševního stavu krále, stává se tak jeho pravou rukou a získává si tím řadu nepřátel v čele šlechty, králových tajných odpůrců a samotné královně. Po počáteční nevraživosti ale brzy mezi královnou a lékařem vzplane láska, jenž změnila celý národ.

Herecké obsazení filmu je dokonalé a právem se stává částí, která spolu s dalšími dělá tento snímek takovým, jakým je. Mads Mikkelsen, David Dencik, Thomas W. Gabrielsson nebo Trine Dyrholm jsou v úlohách, které hrají, výborní. Největším oříškem byl ale výběr hlavní ženské role. Mezi zvažovanými možnostmi byl nespočet dánských uchazeček, nakonec ale volba padla na švédskou vycházející hvězdu Alicii Vikander, která o roli natolik stála, že se do dvou měsíců naučila základy dánštiny, aby svůj part zahrála co nejlépe.

Zajímavá byla také volba herce pro roli šíleného krále Kristiána. Tím se stal mladý dánský herec Mikkel Boe Følsgaard, který v době natáčení byl stále studentem herecké školy, a který za roli tohoto kontroverzního panovníka, kolem kterého je i dnes velké množství otazníků, získal cenu Stříbrného medvěda v kategorii Nejlepší vedlejší herecký výkon na letošním filmovém festivalu v Berlíně. Tuto cenu si také odnesl sám režisér za Nejlepší scénář a snímek samotný byl nominován jako Nejlepší film celého festivalu.

Jediné co bych filmu vytkla je chvilková monotónost způsobená délkou stopáže. Divák tak může chvílemi nabýt ne zrovna příjemného pocitu, že se vše ubírá jedním směrem a v podstatě nic nového, co by ho osnilo, nepřichází. Na druhou stranu, tento, alespoň můj, problém se objevuje jen zřídka a pokaždé jeho účasti následuje scéna, jistý dějová zvrat, který předchozí dojem zcela změní.

Ve finále je Královská aféra (A Royal Affair) velmi povedeným dramatem, které si plně zaslouží Vaši pozornost. Bohužel je ale u nás promítán pouze v menších kinech, a tak je jeho dostupnost značně omezená. Pokud ale tuto možnost máte, neváhejte, z kina zklamáni vycházet nebudete. Moje hodnocení: 80%