Pro francouzské snímky mám již dlouhou dobu velkou slabost. Možná je to díky francouzštině jako takové, možná to zapřičiňuje jejich trochu jiný pohled na filmové umění, ale pokaždé, a to i když kvalita díla není zrovna vysoká, při jejich sledování na mě zároveň s daným dějem vyzařuje také jejich osobité kouzlo. O to větší jsem měla radost, že další z francouzských klenotů bude tentokrát k vidění i na velkém plátně.

Když se ale uchází o místo sociálního opatrovatele tělesně postiženého Philippa (François Cluzet), který žije v obrovském přepychu, ale je zcela odkázán na pomoc ostatních, dojde k nečekanému obratu. Na tuto pozici je přijat a v jeho životě tak nastává razantní změna. Začíná poznávat i jiné stránky života než pouze ty, které doposud znal, a které nebyly zrovna šťastné. Také život Philippa, jenž byl doposud zvyklý na soucitné pohledy a poznámky, které ještě víc prohlubovaly jeho samotu a izolovanost od ostatních lidí, se znenadání změní, jeho zarytý stereotyp se otřese v základech. S příchodem tohoto mladíka, který je zcela odlišný od něho samého, se svérázným vystupováním a poněkud zvláštními názory, si začíná v rámci možností opět užívat života a mezi ním a Drissem dochází k vytvoření naprosto ojedinělého přátelství.

Toledano a Nakache měli konečně po tak dlouhé době šťastnou ruku. Herecké obsazení je výborné, ať už ze strany známého francouzského herce Françoise Cluzeta, neokoukaného Omara Sy či hereček Anne Le Ny a Audrey Fleurot, které se představily ve vedlejších rolích. Hudební stránka snímku je také výborná. Vážná hudba mísící se s moderní taneční muzikou tvoří velmi dobré pozadí jednotlivých scén a dodávají jim ono správné kouzlo.
Dále bych ráda pochválila některé doopravdy vtipné dialogy a onen zvláštní ale velmi dobře zvolený směr, do kterého je celý příběh laděn. I když téma, o kterém vypráví, není příliš pozitivní, v celém snímku se neobjevuje ani jedna scéna, ve které by se divák ocitl pod emočním nátlakem, a přesto si ve finále s sebou odnáší velmi silný zážitek, který je jen steží slovy popsatelný.
Snímek Nedotknutelní (The Intouchables), jenž je opravdu skvostným filmem, který se řídí neměnným pravidlem, že v jednoduchosti je krása, vypráví o síle neobvyklého přátelství, které vám na tváří zaručeně vykouzlí úsměv. Moje hodnocení: 85%
Děkuji moc za recenzi. Film jsem viděla před nějakým časem a dostal mě. Zasmála jsem se jako dlouho u žádného filmu a jako celek mě to neskutečně dojalo. Hodně mi to připomněla snímek "Uvnitř tančím" s Jamesem McAvoyem (mimochodem pokud jsi neviděla, tak silně doporučuji), je tam podobný charakter přátelství, akorát se tam více tlačí na pilu, co se týče emocí. U Nedotknutelných je to právě naopak, bylo to strašně přirozené a ne nic umělého. No další z nezapomenutelných snímků
OdpovědětVymazatSouhlasím s tvým komentářem, měla jsem u jeho sledování podobné pocity :) A děkuju za tip, snímek Uvnitř tančím jsem neviděla, tak se někdy rozhodně podívám. Navíc, když tam hraje i James... :D :)
OdpovědětVymazatJj, určitě podívej, já ho mám dokonce v top 10 oblíbených filmů :-) Mám ten film moc ráda
OdpovědětVymazat