August: Osage County - trailer, informace

Americký scénárista a režisér John Wells, jehož jméno je běžnému divákovi známé díky světoznámému televiznímu seriálu Pohotovost, a který stál u zrodu Třetí hlídky a Západního křídla, se po několikaleté práci zaměřené především televiznímu publiku rozhodl pro změnu. Svoji pozornost upřel na stěžejní díla americké literatury a nyní přichází s filmovou adaptací dramatu August: Osage County (Srpen v zemi indiánů), jenž bylo v roce 2008 oceněno Pulitzerovou cenou, a které je dodnes považováno jako jedna z nejlepších divadelních her uvedených na Broadwayi.

Děj vypráví příběh rodiny Westonů žijících ve státu Oklahoma. Beverly Weston (Sam Shepard), básník potýkající se s problémy s alkoholem, má starost o svoji manželku Violet (Meryl Streep), která již nějakou dobu trpí rakovinou úst a nedávno se stala závislou na drogách, a proto najímá pečovatelku Johnnu (Misty Upham).

Beverly po nějaké době zmizí, a přestože probíhá rozsáhlé pátrání po pohřešovaném otci, samotný Beverly je o pár dnů později nalezen mrtvý; spáchal sebevraždu. Violetiny dcery, Barbara (Julia Roberts) a Karen (Juliette Lewis), se spolu se svými partnery a Ivy (Julianne Nicholson), která v domě bydlí, vrací domů na pohřeb otce a hlavy rodiny. Celé setkání je doprovázeno sérií tragikomických momentů a dávných sporů, jenž brzy vyjdou znovu na povrch.



V dalších rolích se také představí Ewan McGregor, Benedict Cumberbatch, Chris Cooper, Dermot Mulroney či Margo Martindale. Produkce snímku je pod záštitou George Clooneyho a Granta Heslova a o scénář snímku se postarala samotná autorka divadelní předlohy, Tracy Letts. Světová premiéra filmu je naplánována na 8. listopadu a je zde velká pravděpodobnost, že o tomto projektu uslyšíme i během další oscarové sezóny.

Bídníci (Recenze)

Tom Hooper se nejvíce proslavil a zapsal do srdcí mnoha diváků díky jeho předposlednímu snímku Králova řeč, jenž si vydobyl světové uznání a z předávání cen Akademie v roce 2011 odešel ověnčený několika cenami, včetně titulu Nejlepší snímek roku. Hooper se sám stal Nejlepším režisérem. Jeho nový projekt, filmová adaptace slavného díla Victora Huga, Bídníci, přináší něco na filmové scéně zcela neobvyklého.

Ústřední postavou je Jean Valjean (Hugh Jackman), čerstvě na svobodu propuštěný galejník, jenž byl odsouzen za krádež chleba pro hladovějící příbuzné. Při setkání s biskupem Myrielem (Colm Wilkinson) dochází k události, která kompletně změní jeho dosavadní život. Stává se z něho pan Madeleine, starosta městečka a majitel prosperující továrny, který se snaží pomáhat ostatním a chudým. Nedokáže ale včas pomoci dívce Fantine (Anne Hathaway), která byla z jeho továrny vyhozena, když bylo odhaleno její velké tajemství – existence její malé dcerky Cosette (Isabelle Allen, Amanda Seyfried), která žije u vypočítavých a nebezpečých manželů Thénardierových (Helena Bonham Carter, Sacha Baron Cohen), a kterým je Fantine nucena měsíčně platit velkou částku peněz za péči o její dítě.

Po její smrti se Valjean, působící také jako pan Madeleine, ujímá péče o malou Cosette a díky ní tak získává zcela jiný pohled na život. Dvojice je ale neustále pronásledována inspektorem Javertem (Russel Crowe), který zná Jeana Valjeana již od doby, kdy byl vězněn a nucen pracovat na galejích, a který odmítá poznat pravou stránku Valjeanovy osobnosti a pohlížet na něj jinak než jako na trestance. O několik let později je Paříž poznamenána další revolucí, jenž se zapsala do dějin Francie, a spolu s ní přichází čas na vyřízení všech účtů a Javert s Valjeanem konečně stanou v tváří tvář.

Hned ze začátku je dobré si uvědomit, že Hooper se inspiruje především slavnou divadelní verzí a buduje muzikál s několika ojedinělými prvky. Například většina dialogů je podána zpívaným projevem a zpěv veškerých postav, ať už hlavních představitelů či těch ve vedlejších rolí, neprochází studiovou úpravou. Herci zpívali přímo na place a tato verze byla také do snímku použita. Neočekávejte tedy filmovou verzi striktně se držící slavné literární předlohy. V této adaptaci se zpívá a hraje jako o život, ale mnoho scén je upraveno podle již zmíněné divadelní verze.

Herecké obsazení je perfektní a výkony herců jsou strhující. Hugh Jackman coby pronásledovaný Jean Valjean podává jeden ze svých nejlepších výkonů. To samé platí o Anne Hathaway, o které se už dopředu říká, že je adeptkou na vítěze letošního předávání Oscarů v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. Russel Crowe je chladný a neústupný přesně tak, jak jeho postava má být, Helena Bonham Carter a Sacha Baron Cohen na sebe strhávají veškerou pozornost, kdykoli se objeví na plátně a jako tomu je v ději, ve kterém má postava Madame Thénardier vždy navrch oproti svému manželovi, tak to platí i v hereckém podání. Isabelle Allen a Daniel Huttlestone coby malá Cosette a Gavroche podávají obdivuhodné výkony v porovnání s jejich věkem. Jediný, kdo zůstává pozadu za ostatními, je Amanda Seyfried v roli dospělé Cosette. V dalších rolích se také představuje Eddie Redmayne, Aaron Tveit a Samantha Barks, která ztvárila Eponine již několikrát v muzikálovém podání.

Dále bych ráda pochválila režii, která je také pojata netradičním způsobem. Herci jsou často zabíráni velmi detailně což nemusí vyhovovat každému. Autorem scénáře je William Nicholson, jehož tvorba může být zaznamenána u dialogů filmů Královna Alžběta: Zlatý věk nebo Gladiátor. Vizuální stránka projektu je také velmi dobrá. Ať už se jedná o kulisy, kostýmy, práci maskérů, taneční kreace či různé hrátky s kamerou, vše je velmi zdařilé. Co ale stojí za opomenutí, jsou některé scény. Okamžik, kdy postava Fantine zpívá notoricky známou píseň „I Dreamed A Dream“, Javertův pohled na následky povstání a následné udělení medaile jejímu nejmladšímu členovi, dále scény spjaté se skladbami „Master of the House, On My Own, One Day More“ a několikrát se objevující „Do You Hear the People Sing?“

Co mi na snímku vadí, je použítí digitálních prvků, které se k tomuto filmovém žánru příliš nehodí, postava Santy v písni „Master of the House“, která také moc nezapadá. Jediné, co bych filmu ale doopravdy vytkla, je poslední scéna Javerta. Celkové vyústění této postavy mi přišlo nereálné a až násilné. Jeho náhlá změna názoru nepůsobila věrohodně, nedávala smysl. Minuta či dvě navíc by nezaškodily. Za co tvůrci neodpovídají, ale také není příliš povedené, jsou české titulky. Autoři českého znění se tentokrát doopravdy vyznamenali a pokud si přeložíte originální mluvenou/zpívanou verzi, zjistíte, že její překlad nesedí a místy se namísto dramatického momentu dostaví vtipná a ironická chvilka.

Hooperovy Bídníci, kombinace literárního a divadelního podání, nabízejí nádhernou podívanou do části francouzské historie a osudů lidí s ní spjatých. Snímek je nabytý emocemi od začátku až do konce, jedna silná scéna střídá druhou. Již první záběr na onu monstrózní loď, dává jasně najevo, že tentokrát půjde o něco velkolepého, co si opravdu zaslouží vaši pozornost. Moje hodnocení: 88%

Hon - trailer, informace

Dánský herec Mads Mikkelsen má za sebou úspěšný rok. Poté, co bylo světu představeno jeho nové kostýmové drama Královská aféra, jenž sklízí úspěchy po celém světě a nedávno obdrželo nominaci na Zlatý Glóbus za Nejlepší cizojazyčný film, se nyní představuje v dalším dramatu, tentokrát s velmi ošemetným tématem, Hon.

Lucas (Mads Mikkelsen) má za sebou neklidné období a oslavou čtyřicátých narozenin by rád začal znovu. Po rozvodu se mu podařilo udržet velmi dobrý vztah se synem, přestěhoval se, našel práci ve školství a potkal nové lidi, nové přátele. Vše nasvědčovalo klidnějším a lepším zítřkům, ale tato idyla netrvala dlouho.

Jeho nově nalezené štěstí končí poté, co jedna dívenka, Lucasova žačka, vznáší obvinění proti jejímu učiteli. Lež, jenž se dotýká velmi ošemetného a společností velmi odsuzovaného tématu, se mezi malou komunitou obyvatel rychle šíří a přináší s sebou řadu otázek, pochyb a dalších pomluv. Už tak napjatá situace se začíná vyostřovat a přináší s sebou nedozírné následky, které navždy změní Lucasův život.

Režie snímku se ujal Thomas Vinterberg, známý pro své předešlé projekty Submarino a drama Rodinná oslava, je také jedním z autorů scénáře. Ve vedlejších rolích se představí Thomas Bo Larsen, Susse Wold a švédská herečka Alexandra Rapaport. 


Snímek Hon (Jagten, The Hunt) si již vydobyl velmi pozitivní hodnocení a slavil úspěchy na filmových festivalech v Cannes a Vancouveru a nedávno také na prestižním udělování cen British Independent Film Awards. Do českých kin by měl vstoupit 10. ledna.

Zero Dark Thirty - trailer, informace

Kathryn Bigelow patří mezi světově uznávané režiséry. Svoji režisérskou kariéru odstartovala debutem Nemilovaná v roce 1982. Své postavení upevnila o pár let později, kdy si za válečný snímek Smrt čeká všude odnesla cenu Akademie za Nejlepší režii. Nyní přichází s novým projektem, jehož tématika je v některých směrech velmi podobná její předchozí práci, která z ni udělala miláčka Hollywoodu.

Zero Dark Thirty vypráví příběh několika lidí, jejichž jména jsou odpovědná za dopadení jednoho z nejvíce hledaných mužů v historii lidstva - Usámy bin Ládina. V hlavní roli se představí stále více populární Jessica Chastain coby Maya, agentka Ústřední zpravodajské služby (CIA), která se stává členem vybrané skupiny agentů, jejichž úkol je předem jasný: najít a zničit danou osobu.

Ve skutečnosti celá akce trvala více jak deset let a Bigelow ji nyní za pomoci scénaristy Marka Boala přenáší na filmová plátna a poskytuje tak, nejen Američanům, ale i ostatním, pohled na jednu z nejdůležitějších špionážních akcí všech dob za jejímž úspěchem stála převážně jedna žena, která se nebála vzdorovat ostatním a ani přes mnohé překážky se svého úkolu nevzdala.

V dalších rolích se objeví také Jason Clarke, Joel Edgerton, Chris Pratt, Kyle Chandler a Mark Strong. O krásnou hudbu se postaral talentovaný francouzský skladatel Alexandre Desplat, jehož hudební činnost můžeme znát z filmů Králova řeč, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Harry Potter a Relikvie smrti první i druhá část, Rust and Bone či Moonrise Kingdom. 


Světová premiéra proběhla 10. prosince v Los Angeles a film jako takový se stává aspirantem na různá prestižní ocenění, včetně Oscarů. Datum české premiéry prozatím nebylo stále stanoveno, snímek by k nám měl ale i přesto dorazit v první třetině příštího roku.

Anna Karenina (Recenze)

Listopad se přehoupl v prosinec a do českých kin dorazila dlouho očekávaná adaptace jednoho z nejslavnějších románů všech dob, Anny Kareniny, a bohužel, jak tomu v řadě takových případů bývá, odnáší si s sebou rozporuplné reakce.

Britský režisér Joe Wright své jméno proslavil po celém světě díky adaptacím literárních skvostů Pýcha a Předsudek a Pokání. Tyto dva snímky si vysloužily řadu ovací a ze samotného Wrighta udělaly pana režiséra, se kterým by ráda spolupracovala řada filmových hvězd. Poté následoval thriller Hanna, který neurazil, ale ani nenadchl. Možná právě proto se Joe Wright rozhodl pro svůj další projekt zabrousit do oboru, u kterého prokázal, že dobová dramata jsou jeho parketou. Jeho pozornost se přenesla na ruskou literaturu, k slavnému románu Lva Nikolajeviče Tolstého, k Anně Karenině.

Anna Karenina vypráví příběh několika postav, které jsou navzájem propojeny a jejich dějové linky se velmi často protínají. Titulní hrdinka, Anna Karenina (Keira Knightley), má vše, po čem leckterá tehdejší žena kdy toužila. Úspěšného a bohatého manžela, Alexeje Karenina (Jude Law), milujícího syna a významné a respektující postavení ve společnosti. Jednoho dne ale obdrží dopis a pozvánku v jednom od svého bratra Oblonského (Matthew Macfadyen). Po úspěšném urovnání manželských sporů mezi bratrem a jeho ženou Dolly (Kelly Macdonald), Anna potkává Vronského (Aaron Taylor-Johnson) a oba se do sebe záhy zamilují.

Mezitím se Konstantin Dmitrič Levin (Domhnall Gleeson) snaží získat srdce své vysněné dívky, princezny Kitty (Alicia Vikander). Ta ale jeho žádosti odmítá pod vidinou nabídky k sňatku hrabětě Vronského a zdrcený Levin se po velkém zklamání odchýlí na venkov, kde se snaží najít podstatu života v obyčejných věcech. A zatímco odmítnutí Kitty a Levin k sobě opět hledají cestu, samotná Anna se pro svoji lásku a naději po životním štěstí rozhoduje obětovat vše, co doposud měla. Snaží se vzdorovat zažitým a přísně dodržujícím se konvencím a riskuje tak ztrátu syna, zázemí a nakonec i svůj vlastní život.

Herecké obsazení je velmi dobré, každý z herců zvládá svoji roli výborně a působí věrohodným dojmem. Aaron Taylor-Johnson se role hraběte Vronského zhostil dokonale, Domhnall Gleeson a Alicia Vikander coby Levin a Kitty hrají naprosto věrohodně a divák s nimi prožívá jejích milostný a místy dojemný příběh od začátku až do konce. Jude Law se po dlouhé době představuje v roli, ve které neprokazuje svůj vzhled ale herecké schopnosti a Matthew Macfadyen na sebe strhává veškerou divákovu pozornost v každé scéně, ve které se jeho postava objevuje. Největším překvapením byla ale Keira Knightley v roli titulní postavy. Stále se přikláním k těm, kteří tvrdí, že volba této herečky pro tuto roli nebyla šťastná. Opravdu se do této role nehodí, přesto se jí ale zhostila se ctí a podává zde jeden ze svých nejlepších dosavadních hereckých výkonů.

Wrightova Anna Karenina je velice netradičním filmovým kouskem a, jak už bylo mnohokrát řečeno, pravidla tohoto žánru snímků, jenž doposud platila, jsou již minulostí. Technická stránka je naprosto ojedinělá a dílo je zobrazeno v zcela jiném světle. Valná většina scén se natáčela na jednom místě, v opuštěném a trochu zchátralém divadle v Londýně, a tato volba jednoho dějiště umožňuje divákovi lépe pochopit svázanost hlavních postav konvencemi žijících v tehdejším hlavním městě Petrohradu.

Vizuální stránka snímku jako takového je velmi povedená, ono „místo činu“, staré divadlo, je zdobeno nádhernými kulisami a některé drobné úpravy či nápady ze strany režiséra a jiých tvůrců jsou vskutku skvostné. Ráda bych zde vyzdvihla krásnou a velmi chválenou taneční scénu, jenž představuje důležitý bod mezi Annou a Vronským. Za opomenutí také stojí scéna mezi Kitty, Levinem a hracími kostkami nebo okamžik, kdy Levin po dlouhé době odloučení spatří Kitty. Celá scenérie tohoto momentu, zvolená denní doba, souhra barev, záběr na Kitty v kočáře, hudba, je naprosto kouzelná. Dále bych také ráda pochválila scénář držitele ceny Akademie Toma Stopparda, krásné kostýmy Jacqueline Durran a skvostnou hudbu Daria Marianelliho, která byla právem nominována na prestižní americké ocenění Zlatý Glóbus.

Po celou dobu má děj spád, a i když v některých místech byly škrty ve scénáři velké, ve výsledku to na kvalitě filmové podoby díla neubírá. Místy je znát režisérova přílišná zaměřenost na technickou stránku snímku projevující se chladem a nedoladěností scénáře a hereckých projevů. Jediné, co bych filmu ale doopravdy vytkla, je jeho konec. Když se děj schyluje ke svému konci, na scénu přichází onen známý a očekávaný osudný okamžik a kdy divák očekává jistou gradaci dané situace a celého filmu, přichází zklamání. Namísto vyvrcholení celého díla, nabíhají závěrečné titulky, sál se opět rozsvítí a dává tak znamení, že je čas jít. Ona epičnost, která je slibována na samotných plakátech, se vytratila a přichází řada otázek, na které, především neznalci knihy, jen ztěží nacházejí správné odpovědi a porozumění činům hlavní hrdinky.

Nová Anna Karenina není bezchybným filmem, který by si diváka podmanil kouzlem, silným příběhem a pestrou škálou emocí, i když paradoxně všechny tyto vlastnosti ve svém nitru má, jako Wrightovi předchozí snímky, přesto se stává důstojnou a prozatím nejlépe provedenou adaptací své literární předchůdkyně. Moje hodnocení: 78%

Skyfall (Recenze)

Kdo by neznal Jamese Bonda, agenta 007 neustále bojujícího ve službách Jejího veličenstva. Filmů o tomto smyšleném hrdinovi bylo natočeno již mnoho ale ne všechny se ve finále setkaly s pozitivním hodnocením. To ale zdaleka není případ nejnovější „bondovky“, kterou si pod taktovku vzal samotný Sam Mendes.

Sam Mendes (Mariňák, Nouzový východ) patří mezi světově uznávané režiséry, se kterým by ráda spolupracovala leckterá Hollywoodská hvězda. Za režii snímku Americká krása si dokonce v roce 2000 odnesl cenu Akademie. Nyní se svým prozatím posledním snímkem rozhodl trochu zariskovat a udělat malou změnu. Jeho pozornost se přenesla na dlouho očekávanou „bondovku“, která úspěšně vyvrací všechna ona zaběhnutá klišé a tajnému agentovi 007 dává zcela nový ráz.

Skyfall je v celkovém pořadí již 23. filmovým dobrodružstvím nejslavnějšího agenta s povolením zabíjet, kterého tentokrát čeká nelehký úkol a tvrdá zkouška. Bond (Daniel Craig) a zbytek jeho týmu mají za úkol jediné – dopadnout jistého muže, kterému se podařilo ukradnout utajovaný a přísně střežený seznam tajných agentů po celém světě. Celá akce ale nedopadne tak, jak tajná služba předpokládala a samotný James Bond je zraněn a prohlášen za mrtvého.

Po nějaké době se ale útočník, jenž stojí za krádeží onoho kýženého seznamu, znovu ozývá a tentokrát jde "přímo pokrku" samotné M (Judi Dench). Bombový útok na MI6 vzbudí Bondovu pozornost, jenž je po celou dobu považován za mrtvého a užívá si nově nabyté svobody na exotickém ostrově, a rozhodne se k návratu. Návrat není po utrpení zranění procházkou růžovým sadem, ale postupem času se dostává opět do kondice a je odhodlán chránit M, kterou stíhá nedořešená minulost záhadným Raoulem Silvou (Javier Bardem).

Herecké obsazení své role zvládá velmi dobře a na diváka působí příjemným a věrohodným dojmem. Daniel Craig se vrací coby 007 a dokonale ztvárňuje obě Bondovy stránky. Judi Dench, jejíž postava dostává tentokrát daleko více prostoru než jsme zvyklí, Naomie Harris a Bérénice Marlohe v roli nové „Bond girl“ hrají velmi dobře a to samé platí o nové posile týmu v podobě Bena Whishawa a Ralpha Fiennese v roli válečného veterána Garetha Mallory. Myslím, že se nepletu, když řeknu, že největším překvapením je ale Javier Bardem neboli Silva coby záporák číslo jedna, jenž si svůj part dokonale užívá a dokáže na sebe strhnout veškerou dovákovu pozornost v každé scéně, ve které se objeví.

Technická stránka snímku je také výborná. Jak se dalo předpokládat, o akční scény není nouze a jejich kvalita je perfektní. Ať už ona prekérní střelba během zápasu na střeše vlaku, napadení soudní síně nebo pronásledování Silvy v londýnském metru. Skvělé. Všechny scény jsou navíc doplněny skvělou hudbou Thomase Newmana, talentovaného filmové skladatele jenž stojí za soundtracky snímků Bratři, Nouzový východ, Zelená míle nebo jednoho z nejúspěšnějších dětských animáků všech dob Hledá se Nemo, která dokonale podtrhne jejích význam.

Velmi oceňuji směr, jakým se Mendes vydal. Na rozdíl od svých předchůdců šel trochu jinou cestou. Z Jamese Bonda není jen „neúnavný a neporazitelný svalovec, se kterým si není radno zahrávat.“ Stárnutí se i přes veškerou moderní vymoženosti stále zabránit nedá a ono zobrazení přibívajících roků zde svým způsobem diváka vrací do let, kdy povolení zabíjet dostával Sean Connery. Na své si také přijdou milovníci umění, které potěší nespočet záběrů plných nádhernou skotskou krajinou.

Skyfall je nejen jedním z nejvíce vydělávajících filmů, je také důstojným oslavením 50. výročí existence agenta Jamese Bonda vůbec, který si touto novou bondovkou dokonale napravuje reputaci ze své předešlé filmové mise. Moje hodnocení: 85%

Do Říma s láskou (Recenze)

Woody Allen. Myslím, že jméno tohoto světově proslulého režiséra není třeba představovat. Jeho jediněčný humor a styl, který přenáší nejen do své literární tvorby, ale také do svých filmů, si získal oblibu diváků po celém světě. Jeho předposledním, a nutno dodat že velice úspěšným, snímkem byla tak trochu pohádková Půlnoc v Paříži. Nyní se ale rodák z Brooklynu vrací a svoji pozornost zaměřuje na další evropskou metropoli.

Do Říma s láskou je nová letní komedie složená z několika povídek, které se při jejich vyprávění navzájem prolínají a své hrdiny nešetří velkou dávkou absurdity, vtipu, tragédie, ale také štěstí a lásky. V první části celého příběhu se setkáváme s mladým italským párem, který přijíždí do Říma kvůli rodinnému setkání, při kterém má mladík Antonio (Alessandro Tiberi) rodině představit svoji životní partnerku. Dojde ale k řadě nedorozumění, a namísto své pravé ženy Milly (Alessandra Mastronardi), se po jeho boku objevuje prostitutka Anna (Penélope Cruz).

Do hlavního města Itálie také cestuje Phyllis (Judy Davis) a Jerry (Woody Allen), kteří se zde mají setkat s nastávajícím jejich dcery Hayley (Alison Pill), z kterého posléze její otec není zrovna moc nadšený. Velké překvapení také zažije mladý americký pár Jack (Jesse Eisenberg) a Sally (Greta Gerwig) jejichž životy zamíchá neplánovaná návštěva Aleca Baldwina, architekta slavných nákupních center, a Ellen Page, mladé začínající hvězdičce, jejíž kariéra se nevyvíjí zrovna tím správným směrem. Poslední povídkou je příběh Leopolda (Roberto Benigni), kterého si dav novinářů splete s filmovou hvězdou a jeho život se otřásá v základech.

Woody Allen je režisér, kterého si buď zamilujete, nebo jeho filmy vynecháváte. A to samé platí o jeho novém italském projektu. Snímek jako takový působí milým a příjemným dojmem a skvěle zpříjemní jeden letní večer. Jeho slabinou jsou ale právě některé povídky, ze kterých je složen.

Herecké obsazení je příjemné, v některých případech skvělé. Neznámé italské tváře a kombinace anglického a italského jazyka působí mile a sympaticky a prostředí této italské metropole, ať už se jedná o záběry historických památek či jen nekonečné romantické uličky, dodává filmu tu správnou atmosféru. Ráda bych také pochválila samotný příběh. Některé povídky, především ta, ve které si zahrál i sám režisér a autor scénáře, se doopravdy povedly. Jsou vtipné, mají děj a spád a jsou to právě ony, které z tohoto projektu dělají dobrou komedii.

Jsou tu ale také i jiné příběhy, jiné povídky, které na konci působí už méně zdařile. Jejich některé scény vyznívají až trapně než vtipně. Na diváka mohou působit zbytečným dojmem a namísto plánovaného vtipu se na jeho tváři zrcadlí údiv, nuda, zklamání.

Malou zajímavostí je ona shoda s poslední tvorbou Allena, se snímkem Půlnoc v Paříži. Nejen že oba snímky a jejich děje se odehrávají ve městech, které patří k nejslavnějším a nejvýznamnějším v Evropě, ať už se jedná o jejich kulturu, umění nebo historii, ale také nás v obou případech hned ze začátku očaruje jejich podmanivá atmosféra a krajina. A zatímco ve filmu Midnight in Paris si "mladou kopii" samotného režiséra střihl Owen Wilson, zde se s touto úlohou popral Jesse Eisenberg.

Ve finále je tak To Rome with Love lehce nadprůměrnou komedií, které svým způsobem škodí jméno jejího tvůrce, režiséra. Kdyby tento snímek pocházel z produkce někoho méně známého, jehož kariéra by byla teprve na začátku, hodnocení by dle mého názoru byla vyšší. Jenže film pochází z tvorby Woodyho Allena, u kterého jsme už zvyklý na jinou lepší úroveň než do které spadá tento snímek. Moje hodnocení: 73%